Balada letní

Ivo Jahelka

1:VzdEuch voněl senem, lAétem a sEexem,
před svatým JenHem v kAapličce smEek' jsem,
vzpomněl na Vénu z PrAostřední LhEoty,
cDo kvůli sAenu mHěl jen trampotEy,
kF#moníčkem VG#menci bC#mývaly dAěvy,
vdAmané, i s vEěnci, MF#marušky, HEvy,
dF#mobýval tG#měla jC#mim tajným klAíčem,
kAmaždá ho chtEěla, zmF#mámená chtHíčem.
R:JEinak vonAí sG#meno konC#mím, jAinak zamEilovanHým,
fEouká z polAí, lG#máska bolC#mí, nAevěř snům slEibovanAýmH.
2:Padala rosa, když Véna s Radkou
přes pole prosa kráčeli zkratkou,
znal Véna postup milostné lekce,
dívenky podstup překonal lehce,
jak ti dva jdouce, kam nohy je nesly,
do sena v louce v objetí klesli,
už ruka vjíždí pod riflí slupku
a pohyb hýždí natřásá kupku.
3:Frontální systém postoupil zníží,
po nebi čistém mračna se blíží,
Jeřábek děda viděl to oknem,
dostal strach, běda, že seno mu zmokne,
vyrazil chvatně, chtěl seno mít v suchu,
viděl už špatně a měl vadu sluchu,
kabát do deště popad' ze židle,
a v kůlně eště trakač a vidle.
4:Co se dál dělo, jaký byl vývoj:
na těle tělo v seně jak příboj,
a před tou kupkou bylo zřít dědu,
s vidlema v rukou z toho nedělal vědu,
i v dobrém bydle neztratil fortel,
mihly se vidle a stvrdily ortel,
pak řev Vény chlapce bolestí, zmatkem,
když vidle hladce mu projely zadkem.
*:ZpEíval jsem schválně nAa Vény pEočest,
jak origHinálně přAipravil Eo čest,
nF#mebývá zvG#mykem C#mo noci pArvé,
by chlAmap ztratil s křEikem pF#můl litru kHrvEe.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:11:23.37+00:00
Výsledky hledání: